Jednoho zimního rána jsem se vydal na procházku lesem. V okamžiku, kdy jsem se opřel o kmen starého dubu, jsem si uvědomil, jak zážitek v lese dokáže zklidnit moji mysl a jak je příjemné přemýšlet i o věcech, které jsou vzdálené shonu každodenního života.
V lesním prostředí se můžeme učit vnímat svět v nás i kolem nás s větší pozorností a respektem. Lépe pochopit naše vlastní myšlenky, pocity a reakce ve vztahu k okolnímu světu. Norský filosof Arne Næss používá zajímavé slovní spojení „být v srdci lesa“. Být v srdci lesa neznamená jen nacházet se v hlubokém lese, nebo v geometrickém středu nějakého lesa. Spíše jde o zvláštní typ hlubokého zážitku.
Lesní prostředí, v jehož atmosféře se stírá hranice mezi vnímáním a bytím, nabízí prostor pro rozvoj vnímavosti jako formy neustálého upřesňování našeho vztahu k existenci. Právě to nám pomáhá udržovat si životní nadhled, otevřenou mysl a flexibilitu vůči změnám, které život přináší. Když se ocitáme v srdci lesa, setkáváme se s jakýmsi tichým „souhlasem“ přírody, který nám přímo neříká, co máme dělat, ale ukazuje nám, že všechno, co se v nás i kolem nás děje, je součástí širšího pohybu bytí.
Pro mě je tento zážitek velmi uklidňující a obohacující. V našich životech se na nás valí požadavky z různých stran a často máme tendenci „zrychlovat“, jen abychom všechno stihli. Právě vědomí toho, že jsme jen malou součásti většího celku, který se „točí i bez nás“, může být jednou z myšlenkových cest k posílení našeho vnitřního klidu a pohody.
K dalšímu čtení: Naess, A. (2007). The Selected Works of Arne Naess: Volumes 1-10 (Vol. 1). Springer Science & Business Media.